Vlci Keblany

V sobotu ráno jsme vyrazili autobusem ze Zličína do Krušovic. Ubytovali jsme se v domku u dědy a vyrazili vcelku nalehko na výlet do okolních lesů. Hlavním hřebem byl výšlap na kopec a bývalé hradiště Louštín, kde jsme se pokochali výhledem a poobědvali. Večer jsme si na zahradě opekli buřty a zkoukli s dědou finále pořadu Peče celá země. V neděli jsme stihli ještě krátkou procházku a postavili domečky pro skřítky.

I v únoru jsme tradičně zadeskovali u MOPíků.

Jak jinak přivítat nový rok, než partií všeljakých deskovek? Sešli jsme se, zahráli si a bylo nám dobře.

Zdrojem vědění, nechť je vám obligátní společný zápis vytvořený v autobuse cestou zpět a FOTKY

V sobotu 11. listopadu měli vlci a vlčice v plánu prohánět draky po Divoké Šárce. Protože ale předpověď počasí opakovaně hrozila deštěm, rozhodli se nakonec radši zalézt do tepla a poměřit síly v deskovkách. Část z nás se sešla už na hlavním nádraží a společně jsem se vydali do Líbeznic, kde nás přivítali ostatní vlci a vlčice a deskové bitvy mohly započít! Populární byli ten den hlavně Lovci noci, ale došlo i na Sabotéra nebo Bang.

Klubovna MOPíků po létě znovu ožila zurčícím hemžením hrajících Vlků - nechybělo tradiční SushiGo, Tramvaj, Krycí jména ani spousta zobání včetně domácí bábovky. Došlo dokonce i na klasiky typu Šachy a Černý Potter. Na fotodokumentaci tentokrát nedošlo, stoly obsypané vášnivými hráči si ale určitě dovedete představit.

Na výlet nazvaný Pravidla moštárny v sobotu 23. 9. se nás sešla slušná vlčí smečka. Výlet začal nástupem do cyklovláčku (což je v podstatě hřišťátko na kolejích) a vyblbnutím se dosytosti až do Slaného. Odtud přes Kvíček jsme dorazili až do místní moštárny v Kvíci a dali všechno ovoce na jednu hromadu a do lisu. Výsledek z jablek, mrkví, hrušek a zázvoru byl báječný a tak se po něm jenom zaprášilo.

První novoškolňorokové deskohraní se tentokrát výjimečně konalo u Kubáčů, kde děti skotačily na zahradě a užívaly teplého pozdně-letního večera. Hrály se Dostihy a Sázky, Kubb, Portal Dash a mnoho dalších, často nedeskových her.

Letosni tabor se vydaril stop Byla trochu carka ale nevyparili jsme se stop Psali jsme na carka poslouchali slagry z a jezdili stop Se Sherlockem a Watsonem jsme nakonec zjistili carka kdo se tam votstne carka a dopadli jsme vraha carka ktery zase dopadl na dno stop Za rok se zase tesime na vykricnik Zatim se aspon budeme kochat fotkami stop

Letošní předtáborový bivak směřoval za Mělník ke skalním rytinám Václava Levého. Pohodovým tempem jsme jich za slunečného dne obešli hned několik, a u každé děti radostně odložily krosnu a odpočinuly si (většinou běháním či lezením). Noc jsme přečkali u Mordlochu, kde kromě jeskyně a ohniště bylo i Sedm chlebů (rip tenisáky). Celkem jsme i přes parné letní počasí a kratší časový formát nachodili okolo dvaceti kilometrů. Na rajčeti se dělíme o pár fotek.

Poslední předtáborové smažení deskovek. Dokonce z něj máme i pár fotek!

Autobus nás vyplivl v Mníšku pod Brdy, z kterého jsme vystoupali cestou, jež polovinu času spokojeně hrála hru na říční koryto, vzhůru ke klášteru Skalka. Pokochali jsme se kostelíkem a křížovou cestou a dokráčeli odtud až na Kačenovic Korunku. Šlo to s ní trochu z kopce, ale jelikož to bylo schválně, vyšplhali jsme nahoru. Odměnou nám byly výhledy až na Bezděz a obědovou pauzu. Po ní jsme ohoblovali všechny oslavence a chvíli pozorovali srocení skautů z Břevnova.

V pátek proběhlo tradiční herní klání u MOPíků. Zadeskovat přišli ostřílení vlčí pardálové i nadějní vlčí nováčci, není tedy divu, že jsme klubovnu úplně zaplnili. Fotky z deskohraní z celého roku 2023 najdete zde.

Vlčí rok 2022 jsme zakončili společnou oslavou vlčích Vánoc - a byly bílé! Ozdobili jsme vánoční stěnu, rozdali si dárky a zpívali v chumelenici koledy. Vlčí tradice praví, že kdo se trefí obřadnou špejlí do hrnce, bude mít hodně dovedností a štěstí v příští celotáborovce. V teple jsme pak hráli spoustu kol Soch ve vánoční akci, měli svařený mošt s cukrovím a vánočním pudinkem. Fotky najdete na rajčeti jako vždycky.

V prosinci jsme s početnou vlčí smečkou čítající všehovšudy 17 vlků všech druhů vyrazili na chaloupku do Rokytnice nad Jizerou. Jak jsme se tam měli nejlépe dokumentuje zápis vytvořený postupně po jedné větě všemi zúčastněnými vlky cestou z výletu v autobusu. Přepis zápisu hledejte hned o odstavec níže a jeho originál ještě kousíček pod ním. A koho by zajímalo i těch několik obrázků, které jsme pořídili, klikejte s chutí sem.

U MOPíků na deskohraní bylo tentokráte velmi veselo. Sešlo se nás mnogo včetně rodičů a dorazily tváře vlků nových i vlků přestárlých. Nejvíce se tentokrát sehrál Junk art, Kočka a myš, Lovci noci a Doblo. Která hra to asi bude příště?

Výlet do Muzea těžby borové smoly v Lomanech u Plas se jedním slovem povedl. Sešlo se nás devatenáct a od vlaku z Plas jsme se kombinací chůze a hraní her dostali až do Loman. Tam nás přivítala paní Čiháková - dcera posledního mistra těžby smoly a vnučka posledního hajného knížete Metternicha, která v roce 2006 otevřela Muzeum borové smoly v “jejich” hájovně Lipovka v Lomanech. Seznámila nás se zaniklým oborem a dala praktických rad pro táborovou těžbu pro naše louče a pochodně.

První potáborové deskohraní událo se ve velké parádě u Brichů na Vinohradech. Desky se hrnuly proudem, využit byl každý čtvereční metr prostoru. Pár fotek z klání naleznete ZDE.

FOTKY

Během víkendu 17.-19. 6. proběhl tradiční červnový bivak. Vyrazily (ano, není to hrubka, letos opravdu pouze v dámském složení) jsme v pátek odpoledne vlakem do Vlašimi, kde jsme navštívily hvězdárnu a přespaly v místní základní škole. V sobotu jsme se výletem vydaly až k Českému Šternberku, kde jsme poblíž hladomorny přespaly, a v neděli jsme s koupáním v Sázavě dorazily na vlak do Sázavy. Odtud jsme pak odjely zpět ke svý domovů směrem ku Praze.

Cesta z Prahy přes Bábovku do Strašic a zase zpátky do Prahy byla plná stavění domečků, hry na schovku a babu a samozřejmě bábovek. Bábovka (koláč) byla boží. Nejlepčí měl Jenda, ač tvrdil, že připálenou. Bábovka (kopec) byla taky boží, protože opravdu vypadala jako bábovka a na vrcholu byla keramická bábovka. Mimochodem, věděli jste, že původně se pojmenování bábovka vyvinulo ze staročeského slova bába. Bábovka znamenala pekáč, tedy formu na bábu.

Deskohraní - bylo! Tradičně v klubovně u Mladých ochránců přírody s vysokou účastí nových vlků i ostřílených pardálů (teda vlků s šedinami…). Hrálo se Mondo, JunkArt, Jungle speed, ale došlo i na vědomostní perlu v podobě hry Desítka - Česko. A samozřejmě nechyběla milá společnost přinesených dobrot ani potěšení z paní od MOPíků, která nás vždy ráda přivítá. Nebo to bylo obráceně…?

Ve dnech 1.–3. dubna se odehrál aprílový výlet. I přes nepřízeň počasí se Vlci statečně shromáždili na hlavním nádraží v pátek odpoledne a vydali se vlakem směr Olomouc. S půlhodinovým zpožděním jsme nakonec dorazili do místní skautské klubovny, která měla na dvě noci poskytnout úkryt před nelítostnou zimou. Venku začaly chvilkami padat drobné sněhové vločky. Večer Vlci spořádali jídlo od maminek i tatínků a všichni šli brzy spát, aby získali dost energie na sobotní výlet.

Tradiční podvečerního klání ve hře v kostky, Hobity a jiné na stůl položitelné desky se účastnila početná smečka rostoucích, dorostlých i přerostlých vlků. Jen se na tu smečku podívejte! Nezapomeňte kouknout na fotky, jedna únorová v albu 2022 Deskohraní uvízla.

Letos se lyžařská výprava konala na Sudétu, i přes covidové peripetie jsme se nakonec sešli v hojném počtu. Sobotní výlet z Perninku do Potůčků a zpátky nám připomněl, jak dříve vypadalo české pohraničí, a po cestě se našla i chvíle na stavění sněhuláků. Nedělní přechod do Přebuzi, kolem opuštěné zpracovny cínu, byl zakončen napínavým čekáním na autobus, který bojoval se sněhovými podmínkami. Náladu to však nijak neovlivnilo, jelikož nejhorší chvíle jsme přečkali v autobusové zastávce, plameně debatujíce, kdo bude v případě nepříjezdu autobusu snězen jako první.

Dvě stě dvacáté první narozky našeho Ježíška jsme letos oslavili u Áňů na Břevnově. Ozdobili jsme vánoční meruňku, okoštovali cukroví přinesené z rodných vlčích doupat, zapěli koledy… Při těch jsme dokonce zvládli putovat ze židle na židli, ze stoličky na rotoped a do lecjakých jiných výšin - na koho posezení nezbylo, zůstal stát až do dalšího přerušení koledy, což se ovšem v přítomnosti krabiček s cukrovím dalo vydržet. V závěru večera jsme se proměnili ve zvířata všeho druhu a rozhodli se přelstít fyzikální zákony stojem na uších.

Letos se již tradiční Mikulášský výlet do Rokytnice velmi vyvedl. Byla spousta sněhu a kluzákovánídychtivých Vlků. Co se vlastně letos všechno událo? V pátek jsme za tmy vystoupali z Harrachova do chaloupky, druhý den byla podniknuta výprava na Dvoračky spojená s lopatováním dolů do chalupy. Odpoledne pak přišel čas na hrátky ve sněhu a kluzákování až z kopce na Ručičky. Celý den byl nakonec zakončen Sochami v akci a zpíváním ve vyhřáté chalupě.

V listopadu proběhlo letošní druhé deskohraní pod vedení Kačny a Máti. Sešli jsme se u Mladých ochránců přírody. Účast byla hojná a zahrálo se mnoho deskovek.

První deskohraní po táboře, uspořádané Kačnou, proběhlo v pátek 15.10., již tradičně v klubovně Mladých ochránců přírody. Hráli se oblíbené deskovky, včetně klasiky Sushi go!

Kdo nebyl o hodně přišel. Tak by se dal popsat říjnový výlet do mlýna. Kousek od Prahy v údolí Radotínského potoka se nachází vodní Mlýn U Veselých. S početnou vlčí smečkou jsme se vydali vláčkem do Černošic a poté směrem Choteč. Cestou jsme si hráli na Youtubery, ale třeba i na medvěda a povodeň. Ve mlýně to vypadalo jak za starých časů, jen už také více spoléhají na elektřinu než na sílu vody z rybníka ;-(.

FOTKY

Prosím, famfáru! Skoro po roce domazašívání jsme vyrazili na tradiční červnový bivak! Bez něj by to nešlo, dá rozum, neasi. Sešla se nás pořádná smečka, z toho spousta nových vlčích tváří. Po dobách koronáčových byla vyloženě radost pozorovat celé to hemžení a nadšení. Hráli jsme vláčky v jurtě, prozkoumali trosky hradu Děvín, přespali pod skalním převisem a dokonce vyšplhali na Ještěd! Zmrzku na libereckém nádraží jsme si vyloženě zasloužili. Nostalgické duše, zvědaví rodičové a nebivačníci, nechť nahlédnou na fotky na našem vlčím rajském jablku.

Letos to byl Robin Hood, v den i noc chránil Sherwood. Nepoctivců měli jsme plné zuby, stejně jako komárů. A jídla plné spokojené huby. Mistrně stříleli jsme z luku, nikdo naštěstí nepřišel o ruku. (kromě Náti) Sherwoodský les byl domov náš, Nottingham, Lincoln - ta místa z mapy dobře znáš. Nottinghame, jen se třes, pískujeme o sto šest! Ten, kdo nechtěl zažít nudu,

Report od Šprušle a Emy Vydali (nebýt Máti vydaly) jsme se takhle jednou do podhůří Šumavy. Ve vlaku, který jel do Domažlic stejně dlouho jako před sto lety, jsme shledali, že naším cílem je hrad Rýzmburk námi překřtěný na Rambibouze. U rybníka jsme s Kačnou a jejími přáteli poobědvali hum(m)us. Tak tedy na tu Ramziboudu jsme se vydali, ve vlčích mácích vlky vyfotili a kolem Klobouku jsme tam došli. Avšak poznatkem nám jest, že rozhledny mají býti v údolí, což tato betonová věž (která ani nebyla na místě původní věže) velice nesplňuje.

Únorové deskohraní bylo tradičně vydařené. Sešli jsme se u Mladých ochránců přírody, viděli se a zahráli si své oblíbené hry. Kupříkladu Míma si konečně zahrál Mystérium, které mu bylo až do teď upíráno.

Vlčí tlemení týmu konalo se letos na šumavské chatě Gabreta ve Stožci. Účastníci sice co do počtu hravě předčili počet vloček pokrývajících šumavské pláně, to ale náladu smečky nijak neohrozilo. Ani název akce nebylo třeba příliš pozměnit, naše mateřština totiž nikdy nenechá Vlka na holičkách. A procházka v běžkových botech po krásně křupajícím štěrku je bezesporu inspirativním zážitkem. Největší zásluhy má Brumbál za organizaci celého klání! Vizte fotky na rajčeti.

Vánoce jsme oslavili velkolepým způsobem u Hlaváčků na zahradě. Nanejvýš vkusně jsme si ozdobili vánoční levanduli a s trochou hledání, jsme pod jejím košatým větvovím našli a předali si dárečky. Jelikož byla účast hojná, společně zanotované koledy toho večera bezpochyby potěšily ucho nejednoho Žižkováka. Náš ensemble navíc vytvořil mohutné nástrojové těleso, ve kterém nechyběly flétny, housle, akordeon, klarinet ani improvizované bicí nástroje všeho druhu. Všem, kdož chtějí nasát vánoční atmosféru, doporučujeme fotky zde a skvostnou nahrávku koledy v podání Vlčího orchestru a sboru zde.

Co by to bylo za podzim bez pouštění draků? Podzim dozajista mrzutý a zachmuřený. A tak jsme společně vyrazili provětrat své létající papírové mazlíčky do Divoké Šárky. Mimo jiné kratochvíle jsme prolomili předsudek, že k pouštění draků je potřeba vítr, a to se jen tak někomu nepovede! Pokochat se můžete zde.

九州から北海道まで日本を探検しました！ 4人の高貴な日本の家族が幕府をめぐって争い、天皇自身に会う名誉を持っていました。そして、彼らが戦っていなかったとき、彼らは寿司を楽しんだり、工場を訪れたり、刀でスイカを切ったりしました。 キャンプの終わりに、テレズカとメアリー、そして家族の8人の勇敢な長老は、すばらしい栄光で私たちに別れを告げました。彼らに栄光を! 写真 \ Nejlepší přítel \ Vlka v nesnázích bývá \ Google překladač

V květnu jsme slavnostně pokřtili novou mapu Keblanského potoka! A jak jinak pokřtít mapu, než tím, že se podle ní rovnou vlastnoručně ztratíte? Spousta z nás si poprvé prohlédla tábor jindy, než během prázdnin, podívala se (zabloudila) do končin, kde ještě nikdy nebyla nebo poprvé viděla v táboře takovou haldu lidí! Když se totiž spojí všechny skupiny, které do keblanských hvozdů jezdí, je to smečka na druhou. Slovutní autoři naši nové mapy - Matula, Drbal, Píro - by z nás měli radost.

Na Říp vyleze kdejakej praotec, ale pokořit Milešovku, přespat na vrcholu a ráno shlížet na mračna pod sebou, to se jen tak někomu nepoštěstí. Nám jo, a dokonce nás ještě slečna servírka mistrnými tahy tužkou zvěčnila na papírový tácek během večerního hraní. Koukněte se sami na fotky, jak se jí to povedlo a jak tam bylo hezky.

Nechte si svoje buřinky i své klobouky z plsti jsem moudrý klobouk z Bradavic, jenž vám nic neodpustí. Každému vidím do duše, vím, z jakého je těsta nasaď si mě a řeknu ti, kam povede tvá cesta. Moudrý klobouk určitě mluvil o Nesměňce. A ta vede do tábora, který se proměnil ve svět čar a kouzel. Svět plný důmyslných kouzel typu Ducklyforce, kouzelnických soubojů umožňujících vyhrát mytí osmi ešusů a jednoho talíře i nepřekonatelných famfrpálových týmů, proti kterým jsou Kudlejští kanonýři nemotorní, jako stádo pitomých potácivých paviánů.